...a je mi divně. Chvíli se směju a chvíli jsem smutná (?). Ale to je fňuk. Svět se hnul a my musíme s ním. Musíme se hnout z místa i když se nám to třeba úplně nezamnlouvá. A musíme si pospíšit, protože na nás nikdo čekat nebude.

Dočetla jsem U řeky Piedra jsem usedla a plakala... měla jsem smíšené pocity a ty mi přetrvali celý den. Zmateně píšu a vlastně ani nevím co. Ale mám

Promiňte lidi já se asi zcvokla....

Listy padají na zem
tak jako slzy
jsem snad blázen,
nač ty slzy.

Snad slzy strachu,
ne to ne.
Pocitu viny?
nemožné,
ale ano cítím se vina,
však snad neprávem?
Budu opravena?

Sním o tom že je to sen
poskakují děti na louce.
Já však sama jsem.
Utápím se v nevědomí.
Starchu z věcí budoucích.

Topím

Básnička....

Chvíle, chvilka

jak nazvat jen?

Řeže pilka,