...a je mi divně. Chvíli se směju a chvíli jsem smutná (?). Ale to je fňuk. Svět se hnul a my musíme s ním. Musíme se hnout z místa i když se nám to třeba úplně nezamnlouvá. A musíme si pospíšit, protože na nás nikdo čekat nebude.
Dočetla jsem U řeky Piedra jsem usedla a plakala... měla jsem smíšené pocity a ty mi přetrvali celý den. Zmateně píšu a vlastně ani nevím co. Ale mám
