31.4.

Ehmm já vím že tohle je už jednou zmiňovaný den ale nemůžu si pomoct :)

Takže v tento den byla středa a to je jak je vám možná známo den kdy mám výtverku...

Tak jsem tedy přišla po škole domů a rodiče měly nějakou špatnou náladu, tak jsem tam nechtěla zůstávat. Rozhodla jsem se tedy, že tam budu půl hodiny tupě sedět (na zemi) a zírat do blba. Ovšem to bych nebyla já abych si nevymyslela nějakou zábavu. Vytáhla jsem z kabelky blog a začala kraslit a psát...mno a tohle z toho vzniklo.

Kdysi dávno. Když se ještě mohl člověk svěřit druhým lidem. Stalo se, že jeden muž (na jméně nezáleží). Tak tedy ten muž miloval jednu ženu, ona jeho však ne. Ten muž se chtěl svěřit lidem, které důvěrně znal a chtěl v nich najít útěchu. Ti lidé se mu však po vyslechnutí jeho příběhu vysmáli a zavrhli ho. Odešel tedy ten muž do lesa, aby alespoň tam našel útěchu. A stromy ho přijali mezi sebe... Od té doby se lidé ,po skušenosti tohoto muže, zdráhají komukoli cokoli říci a i kdyby chtěli tak to neumí vysvětlit. A proto já a možná i další lidé nacházím útěchu v klidném, tichém lese.

No...ehm...to by bylo tohle pak jsem napsala ještě něco a tím se svámi loučím.

Jako chapadla času stahující mě do země za zrcadlem.

Tak BY BY BEAUTIFUL!