Bajulka | Pro někoho...on už ví

Takže...je toho tolik co bych ti chtěla říct...víš?

Je tolik věcí co nevíš...

Píšeš že v muzice si našla samu sebe. Já se našla, zní to hloupě, ale já se našla v tobě. Jo možná až si tohle jednou budeš číst tak si řekneš..."Proboha co to ta holka plácá?!" Ale ta holka se právě snaží vyjádřt svoje pocity...snaží se o to co je pro ní nemožné a proto to zní tak najivně, tak dětsky... Ta holka do tý doby než poznala Tebe tak byla jenom hloupej, malej, vysmátej křeček co nic nechápe.

Ta holka co právě teď sedí u počítače a brečí, ano ona brečí...tak absurdní nepředstavitelná věc, tak ta holka je asi uplnej cvok...Víš proč? Že nevíš tak já se ti to pokusim vysvětlit. Prostě a jednoduše...směje se všemu jako cvok, i když nechce, ale nějakej hloupej vnitřní hlas jí říká,že musí....Chová se jako malý dětsko co se právě naučlo chodit a snaží se objevit celej svět...Jenže kdosi tomu dítěti uthnul nožičky a ono teď pláče, protože nemůže chodit...Ten kdo tomu dítěti utrhnul nožičky sem byla já, že to nechápeš? Já sem svýmu vnitřnímu dítěti s prostýho vzteku utrhla nožičky....ne já nechci bejt taková jaká sem, nechci...ale postupem času zjišťuju,že nemám sílu to malý dětsko v sobě potlačit úplně...nedokážu to...

Nedokážu nic...já na to nemám...Bože ta hloupá melancholická nálada...proč jenom něco takovýho existuje...

Je tady ještě jedna věc...až zejtra přijdu do školy budu se zase všemu smát jako totální hovado...budu...vím to, ale ty teď už víš,že to nechci...