Není tu a není tu...

Poslední doubou si opravdu nejsem jistá jestli tu jsem. Mám takový pocit, že se vznáším někde vysoko nad svým tělem... Sleduju všechno zvrchu a jen kroutím hlavou nad svojí naivitou a hloupostí. Nejspíš je zase na čase vrátit se na zem. To samozřejmě vím, ale nepřijde mi to zas tak jednoduché... Dá to spoustu práce a tak nadále pluju. Pluju a vznáším se.

Ke vznášení se pomalu přidala rýma a bolest i imaginárním krku. Důsledkem toho jsem dnes zůstala doma, ale zítra už zase frčím do školy. A proč? Prostě se mi chce... Nejspíš mi zítra nebude o moc líp, ale už nechci být doma. Důvody?

1. máma má svoje nálady
2. sestra moc nepomáhá tomu aby je neměla
3. já taky ne...
4. hádky a nuda
5. už ani číst mě nebaví :(

Přijde mi, že musím dělat spoustu věcí, ale nadruhou stranu nedělám vůbec nic.

Vrátily se večery co promlouvám sama k sobě a snažím se všechno změnit. Přecevzetí se ze mě dostávají tak lehce a tak těžko se plní... Návrat do minulosti? Pokud ano vůbec s emi to nelíbí.

Pak je tu další věc, ze které už jsem myslela, že jsem venku. Podle včerejšího večera to tak nevypadá... A všechno se točí a nejde zastavit. Měla jsem pocit deja vu a dost se bojím, že až zase večer ulehnu do postele a do dvou budu bloumat a přemýšlet, vrátí se to. Vrátí se to a já se znovu stanu vězněm svojí mylsli...

Pro dnešek dost... Napsala bych toho ještě TOLIK, ale...co vlastně? Nejspíš...jsem unavená sama sebou

-B