Když už jsme u toho...proč zrovna já?

Nadpis mluví za vše...I když byl dneska celkem  fajn den. Sloh na francouzštinu se povedl -sice ještě nevím jaké úspěchy sklidí se sobí farmou, ale cítím, že to bude fajn :)- písemka z fyziky dopadla VÝBORNĚ (tím myslím nejhůř za 2), o češtině se zpívalo a obrázek o výtvarce? Nu...začíná se dobře rýsovat :)

Takže to vypadá, že je všechno fajn. Ale jen vypadá...sama (zase) nevím co se děje, ale mám melancholickou náladu. Nevím jestli to je taky fajn...vím ovšem, že se cítím mizerně. Miluju podzim...barvu stromů, vůni listů a všechno kolem. Ale je mi věčně zima, teče mi z nosu a...zkrátka si vždyky najdu něco na co si můžu stěžovat....

Bojím se prázdnin. Jedinou mojí náplní, jak to zatím vypadá, bude psaní článku do MF Dnes a mytí oken. A tak se bojím, bojím, bojím, že budu přemýšlet. Zase! Dva důvod yproč nemám ráda přemýšlení.

1. bolí to...
2. mnohem víc bolí to na co výsledně přijdu.

Budu si zase říkat jak jsem na nic, budu se hádat s mámou, budu nepříjemná, nevyspalá a mrzutá. Všechno tohle vím...nevím však jak tomu zabránit. Jistě mohla bych se asi nějak zaměstnat. Kreslit, psát...co já vím? Je toho tolik co se dá dělat, ale denodeně bojuji se svojí leností, která se v posledním půlroce zdá mnohem horší než kdy jindy....

Nechci prázdniny!

Chci 17. listopad :)

Protože pokud to vyjde tak pojedeme na půlnoční premiéru Harryho Pottera. Hrozně se těším už asi dva měsíce. Hned co byl první trailer jsem si řekla: "Sakra to musím vidět!" A jelikož už jsem "velká holka" rozhodla jsem se zorganizovat výlet do Prahy na půlnoční premiéru. Vypadá to slibně a já se těším a těším a těším...!

A tak poslouchám Sonatu a přemýšlím proč vlastně píšu a co jsem měla za záměr na začátku, když jsem začala psát. Netuším...

Nejspíš už jsem senilní.

Vaše B.

Sonata Arctica-REPLICA