Last days was amazing...what about tomorow?

Po delší době zdravím a hlásím se s jedním s těch osobnějších a snad i trochu smysluplných článků :D

Takže o co v tomhle článku jde? No to je celkem jednoduchý. Posledních pár dní prázdnin jsem si pořádně užila :) Dvakrát jsem jela do Práglu byla jsem v Poděbradech. Bylo to prostě super :) Konečně mě prázdniny bavily. Tedy neříkám, že předntím mě vůbec nebavily, ale začínala to bejt už pořádná nuda a já si nějak nedokážu sama najít nějakou zábavu (jsem prostě neschopná).
Každopádně...bylo to super a cítila jsem se "naživu" (?). Což ovšem nebrání tomu aby se všechno na poseldní chvíli zvrtlo. Mám totiž zase odjet k babičce...Sice s celou rodinou, ale dva týdny jsou dva týdny a já mám takový pocit, že pro mě zase bude hrozně těžký se s tím smířit. Tady je alespoň všude okolo město a když mě napadne můžu někomu napsat, zatelefonovat a můžeme se sejít. Můžeme jet do Prahy...nevím prostě něco podniknout. Ale tam? 200 kilometrů od domova no...Není tam nikdo! Kromě babičky, která...no...nevím z čí strany to je, ale nedokážu s ní vést normální rozhovor. Pak děda...joo děda to je "kámoš". Dokáže hodiny mluvit o pořadu co viděl v televizi (všechno co řekli v televizi je pravda!) a to na to ani nemusí koukat. Příklad: děda kouká na televizi a po pěti minutách co to zapnul se ozve hlasité chrápání, poté co pořad skončí se nám dědeček probudí a dvě hodiny nám vypráví o tom jak "hakeři" pomocí internetu ovládají celý svět a že je vlastně třetí světová válka a nikdo o tom neví.
Někdy si říkám co jsem komu kdy udělala, že jsem slízla takovouto úžasnou rodinu a jak se mohlo vlastně stát, že s nimi nemám skoro nic společného? Nojo...geny jsou zvláštní věc...Ale vraťme se zpět k osazenstvu "mlýna" (b a d bydlí ve starým mlýně, který s naší VELKOU pomocí rekonstruují, ale o tom snad někdy jindy).
Když jsem napsala celá rodina myslela jsem tí celá nejbližší rodina. Tím myslím rodiče a sourozenci :) Ano...pojede s námi i moje skoro celé prázdniny nepřítomná a nedostupná sestra Mája. To je mi radosti....ne nemyslím to až tolik ironicky...ale...S Májou máme takový zvláštní vztah. Když tu není chvílemi mi i chybí. Když tu je šíííleně mi leze na nervy a přeju si aby už byla zase na jednom ze svých táborů. Jenže u babičky to musí být jinak! Tam musíme držet pohromadě. Není to jako doma, že se zavřu do svého pokoje a se sluchátky na uších ignoruji celý svět. Tam to prostě nejde. A tak MUSÍME držet pohromadě! Snad to nějak zvládnu...budeme spolu chodit do lesa na houby...podnikat ty věci co sourozenci většinou dělají. Bude to snad fajn...i hope so!
Druhý sourozenec co už včera vyrazil do "mlýna" je můj mladší bráška "Bondík/Honík" říkejte mu jak chcete (:D), jeho "pravé" jméno je Honzík. S tím nemám žádný problém, když zrovna nemá jednu ze svých chílí co neumí zavřít tlamu tak je celkem fajn a hrozně mě baví ho "mučit" :D
Rodiče? No...Tatínek je tatínek, nezměním ho a ani nic jiného s ním nenadělám a tak nemá cenu ho tu jakkoliv rozebírat. Maminka?
Zatím jsem s ní strávila skoro celé prázdniny a myslím, že spolu skvěle vycházíme a rozumíme si :). Společné nakupovaní a vůbec to všechno je fajn...a když se zrovna nehádáme o tom jak moc často podle ní sedím u počítače tak by se to dalo nazvat jako "bezchybný vztah". Mám jí ráda a doufám, že to ví...No a nejspíš jí to pro jistotu půjdu říct. Tyhle věci by se měly říkat :)
Loučím se s Vámi :) Vaše B.

mood:sleepy

music: Teenage Dream (Katty Perry)