Ještě pořád žiju

 Tak jsem si říkala, že už jsem dlouho nic nenapsala.

Proč?

Protože se nic nestalo? Ne.

Protože jsem měla moc práce? Ne.

Protože jsem líná a nechtělo se mi? Ne.

Prostě jsem si jen nevzpomněla. Podlední článek, co jsem zveřejnila byl před maturitou. To už je víc jak půl roku! Nechápu jak se to stalo, prostě se mi jen tenhle blog nějak vykouřil z hlavy. Pořád ráda píšu a pořád to beru jako skvělý způsob na utřídění myšlenek, ale...zapomněla jsem, že blog vlastně mám. Je to tak dlouho! Alespoň v mém světě se to zdá jako hrozně dlouhá doba. Tolik se toho stalo, tolik se toho nestalo a tolik se toho mohlo stát. 

Jsem poslední dobou zmatená, takže i tento článek nesjpíš nebude dávat smysl.

("Jako kdyby nějaký tvůj článek smysl někdy dával B.!")

Ale nadešla zase ta doba, kdy chci psát...o něčem, o ničem. A ano...mohla bych si to napsat do "deníčku", nebo kamkoliv jinam a pak to třeba vyhodit, nebo spálit. Ale není na tom něco kouzelného, že lidi, které neznáte a které ani nikdy nepoznáte můžou číst vaše myšlenky? Já si myslím, že je...svým způsobem... A tak zase píšu sem. Zatěžuji všechny lidi, co náhodně kliknou na tenhle článek přívalem nesouvislých myšlenek a úvah. Jupí!

Chyběla jsem vám, co? 

Zajímalo by mě, jestli někdo došel v tomhle článku až takhle daleko. Nejspíš ne.

Nevadí.

Takže co se stalo za poslední půl rok?

• udělala jsem maturitu. Hurá!
• neudělala jsem přijímačky na 3 vysoké školy.
• nakonec jsem se ale přeci jen někam dostala. Hurá!
• takže jsem vysokoškolačka!
• takže...mám zkouškové období....
• takže bych se měla učit...

Jo...učit, to bych se nejspíš měla. Ale ještě pořád jsem ten typ člověka, co všechno odkládá na poslední chvíli. Ještě pořád jsem se nepoučila ze svých chyb. Vyrostu z toho někdy? Doufám...ale zatím to nevydím nijak růžově. Nevadí, alespoň ne teď, v tuchle chvíli.

Je to tak dobrý pocit zase psát! Skoro až neuvěřitelně.

Hm...měla bych s tím zase začít. Možná bych měla napsat povídku. (Ano, mám nápady asi na 3.) Nebo prostě psát další neučesané články. Cokoliv. 

Asi se k tomu zase vrátím.

Ale znáte mě. (Nejspíš ne.)

To říkám vždycky.

-B.