Bajulka | Tábor

Jo už je to tady je sedmého července a všichni hromadně nasedáme do vlaku směr Zruč nad Sázavou na tábor na kterej se tak těšim a kterej sem si mimo jiné zaplatila sama (3000...ono to není málo)

Přijíždíme do Zruče...všichni maj skvělou náladu...Všichni čekej na to, až zase jednou po roce vejdeme do týpek, uděláme si postele a budeme na tři tejdny mimo jakýkoli starosti všedního světa...Ale už příchodem do tábora se nám naše naděje rozplynuli...Všude kolem v lesích byli popadané stromy a to znamenalo PŘÍSNÝ ZÁKAZ VSTUPU DO OKOLNÍCH LESŮ. To znamenalo, že do toho lesa prostě nevlezeme a nebo vlezeme a záhy pojedeme domů.

Během stavění postelí a /lainingů/ jsem se s tím celkem vyrovnala...Řekla jsem si a holkám taky "Nemůžeme do lesa? Nevadí však máme suprovou celotáborovku" Holky se mnou souhlasili a už z lepší náladou jsme se odebrali na večeři...Po večeři následoval nástup a pak večerní program...Hurá konečně se bude něco dít...Jenže jakmile jsme se sešli tak nám vedoucí oznámila, že ona co nevidět odjede do práce a za čoklem a další vedoucí jí prej tejden před táborem oznámila, že nepojede vůbec. Takže tu na nás zbyla pouze Maky, který bylo ani nevim kdy, ale dávno to nebude, sedmnáct.

Jooo super to nám ten tábor pěkně začíná. Říkala jsem si, když jsem šla spát spolu ze sluchátky v uších. Jenže sluchátka v uších a telefony to bylo něco co se naší drahé a milované Makyně zrovna moc nelíbilo ....to víte, nemá mp3 a ztratila nabíječku na mobil...tak proč sakra to štěstí dopřá jinejm...že ano???!!!

Takže tři tejdny bez mobilu, bez elektriky, bez vedou cíchco by nám dělali celotáborovku...Ovšem z dem ode dne víc nasranou Maky, s celotáborovkou co se zhroutila, s vodou co si umanula, že když se mejeme mi, tak prostě nepoteče, s totální ponorkou, a s vlčatama co srali a blili do sprch, sem si užila ten suprovej tábor za TŘI TISÍCE co sem si ho zaplatila sama.

Během psaní tohohle článku, jsem nepřeháněla!!!

Mimo to bych se chtěla omluvit lidem co na mě byli průběhem tábora milí a co nehleděli na ponorku...Děkuju Marušce, která byla v pohodě i když "všechny hádky vyvolávala ona"... a taky děkuju klukům, za kterejma sem kdykoli mohla přijít do týpka a uklidit se před tou strašnou ponorkou co tam pomalu, ale jistě zakotvila a nechtěla odejít kamkoli jinam....